Vstup do středu nitra
Kniha Struktura Psyché je mapou "vnitřního" světa, která objasňuje, jak se Já - vědomí v psyché a v těle realizuje. Pojmy jako ego, trauma, komplex, deprese, nebo duše jsou úrovně psyché. Jsou to úrovně vědomí a tato práce tyto úrovně strukturuje a objasňuje jejich vztah s tělem, aby se člověk ve svém světě mohl orientovat a tvořil svět harmonicky. Naučil se vést dialog se sebou samým, aby mohl najít svobodu a smysl života, ve kterém žena i muž nejsou pouze ženou a mužem, ale jsou celistvou bytostí, protože naslouchají potřebám svého nitra a nechávají se jím vést. Pak nejsou důležité pojmy nebo struktury, ale bytí v lidské přirozenosti, v pocitu přijetí všeho, včetně všech bolestí, stinných projevů nebo lásky, ze spojení se vším všedním i nevšedním, protože je to součástí naší tvorby, součástí světa - psyché.
O "mně" aneb o autorovi a této práci
Ve svých 21 jsem po letech hledání objevil poslání svého života a našel jsem ho v něčem, co si pro sebe nazývám „studium lidské duše”. Učím se naslouchat duši člověka. Té části v nás, která je pro mnohé skrytá a neexistující, pro mě je ale stejně tak skutečná jako slunce na obloze. Na začátku své cesty jsem měl obrovské nutkání poznat svou vlastní duši, aneb proč vlastně existuju. A jelikož jsem tyto otázky bral smrtelně vážně, nemohl jsem jít studovat psychologii klasickou cestou.
Na vysoké škole jsem vydržel přibližně půl hodiny. Při vstupu do budovy mě omráčil hluboký pocit úzkosti, který řval: "Uteč! Zdrhej pryč!" Když jsem našel učebnu, ve které jsem měl dostat studentské číslo, tak mě nevědomí fyzicky oslabilo natolik, že jsem si číslo ani nevyzvedl a v zatmění jsem zpracovával fakt, že jsem najednou mimo budovu v pocitech zmaru, nepochopení a nekončícího chaosu.
Tím začala má iniciační cesta poznávání psyché. Zanedlouho na to jsem si vytvořil své vlastní studium. Začal jsem cestovat, tak, že jsem delší dobu žil na určitém místě, kde jsem sbíral sny a příběhy od lidí, kde jsem zrovna pobýval. Fascinovalo mě cestovat a srovnávat rozdíly mezi lidmi. Jejich mýty, jejich obrazy, jejich pohledy a zkušenosti na svět. Celkově jsem procestoval 10let, přičemž jsem žil v 7 zemích na 4 kontinentech. Chtěl jsem se učit od těch, kteří vycházejí ze zkušeností a ne z přesvědčení. Navštěvoval jsem školu Gábora Matého, Garry Linehama, učil se od Ruperta Spiry, Sadhgurua a dalších. Mým hlavním supervizorem se stal Pjér La Šéz v roce 2017, který mi představil hlubinou psychologii od C.G.Junga. Poté se k němu v roce 2021 přidali Emil Páleš a Marie Keltnerová.
Při svých cestách jsem poznával úžasné příhody lidí a nesmírně hluboké sny jejich duší. Taky ale i obrovský chaos a zmatené lidi. Má životní touha byla poznat psyché, tudíž jsem se nemohl vyhnout svému vlastnímu chaosu, který mě dovedl několikrát na okraj smrti. Mých prvních 15 let by se dalo označit za stav, kdy jsem se nevědomě rozhodoval mezi životem a smrtí. S mým příchodem na tento svět jsem první měsíc svého života přebýval v inkubátoru, kdy se nevědělo, jestli to vůbec přežiju. Následných 15 let jsem měl vysoké astma, kdy jsem klidně uprostřed noci nemohl popadnout dech. Pocit nicotnosti, odmítnutí, opuštění, zmaru, nepochopení, chaosu, stavu bytí, který byl i ve zkušenosti s vysokou školou, jsou mými nejbližšími učiteli, kteří určili, že od svého prvního nádechu budu zaměřený spíše na nevědomí/ duši. Proto jsem bytostně cítil, že studium duše - nevědomí je má práce na tomto světě.
Tato práce i má práce terapeuta vychází z opravdové autority, kteráž je ona duše a žádná lidská instituce ji nemůže nahradit. Od brzkého věku se jí nechávám vést a nevědomě zakouším hlubokou lidskou touhu být v kontaktu se svou duší. Brzy jsem si uvědomil, že sebepoznání určuje kvalitu naší existence, veškerý projev našeho života stojí na tomto vztahu a moderní člověk, který si toto neuvědomuje, na to drsně naráží ve svých patologických vztazích, nemocích nebo závislostech. Pokud lidské vědomí (ego) není propojeno se svým nevědomím (duší), tak zákonitě bude vytvářet disharmonii.
Zjistil jsem, že každá lidská bytost má své pojetí o sobě a vesmíru, který si nějak vysvětluje, ale málokdo je s tímto vesmírem v kontaktu, v dialogu. S každým novým příběhem od jiného člověka jsem objevoval jiný kus psyché a touha se ve mě prohlubovala. K roku 2024 jsem sesbíral přes 5 000 snů. V jejich naslouchání jsem začal slyšet řeč duše, která není lineární, "trojrozměrná" tak jako naše vědomí, nepohybuje se zleva doprava, nahoru dolů, v mezích nějakých řetězců příčin a následků, ale vyjadřuje se nelineárně - symbolicky.
Symbolická řeč je archaická (původní) řeč člověka. Vychází z ní například mýty, pohádky, nebo i samotná bible. Symbolická řeč vyžaduje uvažování v obrazech. Každá naše vzpomínka, myšlenka, pocit, fantazie, nebo emoce obsahuje obraz. Každý mentální proces obsahuje obraz, vyvolávající individuální pocity, dojmy, zkušenosti. Jsou to komplexní zkušenosti duše. Tyto obrazy jsou předmětem mého studia.
Tyto obrazy (zkušenosti) se objevují u lidí s kterými pracuji v různých snových variantách i v imaginacích naskrz všemi možnými kulturami. Já je strukturuji a dávám do jednotného symbolického obrazu - stromu života, který rozděluji na 3 hlavní části - vědomí - koruna stromu, podvědomí - kmen a kolektivní nevědomí - zem/ půda. Na tomto obrázku znázorňuji lidské vrstvy, úrovně vědomí, kterými jsou například - duch, duše, ego, komplex, trauma, atd. Tyto síly kontrolujeme, jako ony kontrolují nás. Ony skrze nás žijí a bohužel proto člověk trpí, protože nechce uznat jejich autonomii. Nechceme-li uznat sílu větru, vody, přírody a uznat autonomii těchto sil, nechceme uznat, že jsme součásti organismu, který ne, že nás převyšuje, ale má i vědomí, paměť a je nepředstavitelně propleten v každém atomu všeho přítomného.
Psyché a její struktura
Když se zvídavý člověk zeptá, kde končí jeho psychika (psyché), tak může jednoduše dojít k rozpakům. Kde je psyché člověka? Je v mém těle, hlavě? Končí mými kostmi? Mou kůží? A pokud někde končí, tak kde začíná?
Pokud si uvědomíme a opravdu vidíme svou vlastní zkušenost, že se manifestujeme skrze psyché, pro zjednodušení tomu můžeme říct mysl a své tělo, tak náš potenciál je vlastně nekonečný a nemá začátek ani hranice. Psyché a tělo je naší vlastní tvorbou, i když z vetší části nevědomou. Psyché se dá pro zjednodušení vnímat jako protipól hmoty, i když psyché i hmota jsou vlastně tímtéž - a sice projevem celku, který má mnoho názvů - moderně ono vědomí, vesmír - v náboženství božstvím - indiánsky duch nebo jednota. Tato jednota se značí od pradávna číslem jedna, kterou starobylá Čína pojmenovala jako Tao, které vychází z čísla nula. Nula je úplný základ všeho. Východisko, které ještě není Tao - jednota. Nula symbolizuje zárodek života. Veškerý základ života je ve tvaru nuly, např. semínko, nebo vajíčko. Je to nejhlubší tajemství života, z kterého pocházíme. Nula je potenciál všeho - nejhlubší pravda. Z nuly a jedničky roste dvojka - je to dualita, svět dvou protipólů - např. hmota a psyché, jing a jang, ženství a mužství, atd., prostřednictvím kterých se Tao (jednota, vědomí) realizuje. Tyto síly jsou přesahující jakoukoliv identifikaci, včetně identifikace - "jsem člověk", který se pohybuje v trojce - v trojrozměrném světě, který je definován výškou, šířkou, délkou, nebo např. trojitým vnímání času - minulostí, přítomností, budoucností. Čtyřka je pak následek nuly, jedničky, dvojky a trojky. Symbolizuje všechny tyto prvky v sobě, je to vědomá jednota, bytí a pohyb v přítomném okamžiku, což je vlastně obraz nebe, neboli ducha - vědomí jednoty.
(Zde pouze zmiňuji čísla jako archetypy pro jeden ze způsobů, jak nahlížet na komplexnost naší bytosti - vesmíru, ve kterém se díky psyché pohybujeme).
Hlavní struktura psyché - vědomí - podvědomí - kolektivní nevědomí
To vše je přehledně znázorněno na symbolice stromu života, která představuje psyché z pohledu vědomí. Na tomto obrázku sestupuje postupně z lidského vědomí, které představuje koruna stromu, symbolicky naše hlava, naše mysl a ego, ale také funkce jako koncentrace, pozornost, atd., sestupuje do podvědomí (kmene stromu), kde se nalézá individuální minulost člověka. Naše podvědomí (kmen) je plné prožitků, které jsme před sebou pod tíhou nepochopení a bolesti skryli. Čím více se člověk dostává do kontaktu s podvědomím, tím lépe se mu takzvaně "bydlí" v sobě, ve svém fyzickém těle. Je snadnější pro něj "být", protože tvoří a žije v harmonii. Naše fyzické tělo je ekvivalent psychického podvědomí. Celá naše individuální historie je propsaná na těle a v těle. Komunikujeme-li se svým podvědomím obsahující paměť, předsudky, hlouběji zranění a emoce, otevíráme se archetypům (kořenům), které se dají nazvat jako osvobozující síly.
Pokud se člověk dostane až k těmto kořenům, žije mnohem svobodnější život. Taková úroveň vědomí už nepotřebuje oporu, systém nebo vnější autoritu, která mu má říkat, co má dělat, ale už se člověk orientuje ve svém vlastním prožívání. Zvnitřnil řád, který je mu daný. Pokračuje v budování vztahu se svou duší, a tudíž chápe svoji karmu a osud. Už rozumí obsahům, které promítá ze sebe do prostoru a tudíž ví, proč ho to táhne tudy či jinudy.
Člověk, který už neignoruje fakt, že je obsažen v psyché, může prakticky tyto informace začínat uvádět do praxe. Před čím utíkal, s tím začíná komunikovat. Co bylo stinné, se transformuje na světlé - tedy to, co bylo nevědomé, se stává vědomým, neznámé se mu stává známým a začíná vidět své vlastní niterní pohyby, které označujeme za lásku, ego, trauma, duch, duše a další subjektivní pojmy světa, které prožívá jako psychickou realitu. To znamená, že už člověku nevládne ego, ale bytostný aspekt vědomí, který naslouchá základním potřebám své celistvosti - tedy psyché a těla a tím je reguluje.